českyčesky  |  englishenglish

Aktuality

PF 2019

Děkujeme za přízeň a podporu. Věříme, že i v příštím roce pro vás budou setkání platformy YMBSA inspirativní a podnětné. Těšíme se na viděnou!

Vladimíra Franze budou opravovat jako Národní divadlo: Chystá se na rekonstrukci tetování

CO SI VLADIMÍR FRANZ MYSLÍ o české hymně, o bulváru, o naší společnosti? Jak hodnotí současnou situaci? Jak vzpomíná na svou kandidaturu a prezidentské klání? Jak..

LISTOPADOVÝ HOST YMBSA VLADIMÍR FRANZ NEJEN O BULVÁRU

Co si myslí o bulváru? Proč nemá rád počítač? Co se mu podařilo vytvořit letos v ateliéru? Co ho čeká v nejbližší době?

LISTOPADOVÝ HOST YMBSA VLADIMÍR FRANZ O PREZIDENTSKÉ VOLBĚ.

Je to dva roky ode dne, kdy hned dvacet osobností kandidovalo na post prezidenta České republiky v první přímé volbě. Do souboje nakonec prošlo pouze devět z nich. Petici..

networkingová akce - přední astronomové, Štefánikova hvězdárna

Zajímavé odkazy

network reporter

info banka

mbsa journal

soutěžní bulletin

foto galerie

Lenka Požárová - "zapálená kuchařka"

Lenka Požárová, zapálená kuchařka, autorka a vydavatelka... ale taky skladnice, marketingová a finanční kouzelnice... a v poslední době i reportérka, fotografka a cestovatelka.

Co je "zapálená" edice? Série útlých kuchařek napsaných z čirého nadšení, bez kompromisů a velkého vydavatelství za zády, které vyhrály mezinárodní ocenění Gourmand Cookbook Awards „The Best Cookbook Series of the World“.

 

Kulinářská série "Což takhle dát si…"
Česká, krásná, vtipná - taková je slovy Lenky Požárové kulinářská série "Což takhle dát si…", která si od poloviny roku 2005 klestí nesnadnou cestičku ke čtenářům.

Recepty zapáleně napsala a vše vlastními silami vydala (založila si i vlastní nakladatelství) mladá bývalá daňová poradkyně Lenka Požárová. Vzdala se své kariéry, vrhla se do neznáma a nejistoty a stala se z ní zapálená kuchařka.
Nápadem, zpracováním, grafikou i obsahem se kuchařky z Lenčiny dílny liší. Každý díl je věnován specializaci na jedno téma. První díl se rozhodl napravit reputaci dýním (Což takhle dát si dýně, srpen 2005). Druhý, špenátový díl (Což takhle dát si špenát, říjen 2005), zaručeně odbourá traumata ze školních jídelen. Třetí, mrkvičkový díl (Což takhle dát si mrkev, leden 2006), překvapí vším, co jde z mrkve vykouzlit. V chřestovém speciálu (Což takhle dát si chřest, duben 2006) je dokázáno, že chřest sice královsky chutná, ale smlsnout si na něm může i obyčejný smrtelník. O tom, že švestky jsou skvělé nasladko, slano, čerstvo i sušeno nenechá na pochybách pátý díl (Což takhle dát si švestky, červenec 2006). Fazole i fazolky se provětraly v šestém dílu (Což takhle dát si fazole, září 2006). Jak naložit s tou tajuplnou fialovou potvorou jste mohli zjistit v lilkovém speciálu (Což takhle dát si lilek, únor 2007). Na léto to chtělo pořádné osvěžení, a to přišlo v podobě pitíček (Což takhle dát si pitíčka, duben 2007). Zanedlouho poté čtenáře oblažilo čerstvostí nabité salátové vydání (Což takhle dát si salát, červenec 2007) a v desátém jubilejním dílu se rozzářily banány (Což takhle dát si banány, říjen 2007). Že je celer kořeň k pohledání (Což takhle dát si celer, únor 2008) ví už každý.
V letech 2008 – 2009 vyšly další díly - například Což takhle dát si rajčata, Což takhle dát si tvaroh a další – včetně několika speciálů.

(informace jsou převzaty z www.zapalena-kucharka.cz, upravila Lea Zídková)

Více o edici na http://www.zapalena-kucharka.cz/#

ROZHOVOR:

Na vašich webových stránkách je tato věta: ´Začala jsem jako autorka a vydavatelka nápaditých kuchařek a spřádám další plány.´Jaké jsou ony další plány?
Já před realizací nápady moc nezveřejňuju. A ráda taky využívám moment překvapení, který by se vytratil. V hlavě toho mám spoustu, všechno se točí kolem vaření, focení, hraní si se slovíčky, cestování a psaní reportáží. Což jsou činnosti, které mě nesmírně baví a před pár lety jsem si jejich existenci vůbec neuvědomovala. Ta změna profese mi dovolila poznat se víc. Můžu ale prozradit, že jeden z mých snů - a já jich mám opravdu hodně - je mít své vlastní bistro. Takové, co tady pořád chybí…

 

Své knihy také sama vydáváte. Nabídla jste své rukopisy vydavatelům, nebo jste je od počátku chtěla vydávat sama? Začátky musely být těžké, že?
Na začátku jsem do všeho chtěla jít sama, protože jsem optimista a říkala jsem si, že na tom nemůže být nic tak těžkého. Pak jsem potkala někoho, kdo samovydavatelství okusil a ten mě psychicky zdeptal tak, že jsem oslovila pár vydavatelství.
V jednom jim stačilo slyšet slovo dýně - téma mého prvního dílu - a ani se nepodívali na recepty. V dalším se nápad líbil, ale nenechali by mě mluvit do všeho, jak jsem si já představovala. Měla jsem přesnou představu, jak mají jít díly za sebou, jaká má být vazba, jaký layout, jaký marketing, jaké distribuční cesty. Vydavatelství z toho chtělo udělat další tuctovou kuchařku, proto jsem řekla ne a dál šlapala sama. Volnost a možnost realizovat mé sny byly silnější než hra na jistotu. Těžké bylo hlavně přesvědčit někoho, že ten nápad je dobrý. Všichni byli hrozně nedůvěřiví a zajetí v zarezlých kolejích...

 

V jakém nákladu byly vydány první ze série kuchařek? Kdy se dostavil úspěch, resp. kdy začala být vaše aktivita výdělečná?
Já úspěch neměřím na čísla nákladu, počty stran, otisklé recenze.Vsadila jsem na to, že budu dělat nejkvalitnější kuchařky jak jen to jde. Náklady prvních dílů si nijak nezadaly s konkurenčními kuchařkami.
Já sama jsem cítila, že mě obchodní partneři i čtenáři začínají brát vážně tak po dvou letech vydávání. Zjistili, že vím co chci a nejsem jen chvilkově poblázněná.


K psaní tématických kuchařek jste se dostala oklikou. Bavily vás předchozí profese, nebo jste vždycky cítila, že to není ono?
Daňařina, tedy daňové poradenství, mě bavila, pokud šlo o tu kreativní oblast - psaní stanovisek a hledání odpovědí na nejasné pasáže zákona. Dělala jsem to s nasazením a ráda. Patřila jsem asi k nejmladším daňovým poradcům, protože jsem si zkoušky udělala už ve druhém ročníku na vysoké. Ale postupně jsem došla k přesvědčení, že to není to pravé ořechové, že by mě hodně mrzelo, kdybych jenom vzdychala a říkala si, že jsem to tenkrát měla aspoň zkusit…

 

Vrhnout se do zcela jiného oboru, v němž jste navíc nebyla vyučena, vyžaduje notnou dávku odvahy. Kdo vás v tu chvíli podpořil, kdo ve vás a vaše schopnosti věřil? Byly chvíle, kdy jste projektu přestávala věřit i vy sama?
Když jsem se vrhala do jiného oboru, nebylo to z důvodu, že bych chtěla ukázat, jak jsem odvážná, ale proto, že jsem se cítila naprosto vyhořelá v předešlé práci. Potřebovala jsem seberealizaci, potřebovala jsem mít radost z práce - a to byl spolehlivý pohonný motor.
Psychicky mě podporoval manžel, který mně od začátku věřil a povzbuzoval mě. Naštěstí jsem od něho nikdy neslyšela větu: ‘No, ale víš, ono je to riskantní, rozmysli si to…‘ Byly chvíle kdy jsem i sama pochybovala a utápěla se v zoufání, ale opět zasáhl manžel a vysvětlil mi všechny důvody, proč se to prostě povést musí…

 

Vaše kuchařky jsou unikátní v tom, že jsou tematické. Kdy a za jakých okolností se tento nápad zrodil?
V roce 2004 jsem byla na pracovní konferenci ve Vídni a volné chvíle jsem trávila v knihkupectvích. Ohromila mě tamní nabídka kuchařek. Byly hezké, což se o těch našich rozhodně v té době říct nedalo, a spousta z nich byla i úzce tématická. Tam přišlo to rozhodnutí ‘Budeme mít u nás taky krásné kuchařky!‘ Pak následovalo pár vnitřních nedůvěřivých hlasů, a když se mi s nimi podařilo vypořádat, zdálo se, že snu nic v cestě nestojí. Na konci roku jsem dala v práci výpověď a pak začala osahávat novou profesi. Na rozkoukávání ale moc času nebylo, skočila jsem do toho rovnýma nohama.

Foto: archiv Lenky Požárové

Popište vznik a jednotlivé fáze přípravy konkrétního originálního receptu. Na začátku je váš nápad. Jak získáte jistotu, že právě zvolená kombinace surovin, koření apod. je ta pravá?
Já považuju recept za kreativní, proto u mě není prvotní nápad neměnný, ale vyvíjí se. Na začátku si sepíšu všechny nápady, které přijdou v rámci brainstormingu. U toho hlídám, aby se nápady neopakovaly v různých dílech, aby to bylo pestré, hezky barevné, za použití sezónních ingrediencí. Zamýšlím se, co danou ingredienci chuťově doplňuje a souzní s ní…
Mým nepostradatelným pomocníkem je počítač a víc času trávím s ním než s hrnci. Používám spoustu barev, které mi pomáhají na první pohled se v seznamu nápadů orientovat. Pak nápady testuju v kuchyni na sobě i na manželovi, hodnotíme, jestli je to opravdu povedené. Já pak dopilovávám recept, až se mi zdá dokonalý. Pak nastává fáze focení, kde často hotový recept pozměním, protože mi v danou chvíli přijde dobré, udělat ho trochu jinak.
Já totiž nedokážu vařit podle receptů – ty beru jen za inspiraci, kterou si upravím. A ani podle svých vlastních receptů se nedržím. U nás doma neopakuju stejné oblíbené recepty dokola. Vaření je o vystihnutí dané nálady, která se prostě mění, a proto je u mě každé jídlo originál.

 

Kuchařky jsou útlé, jakou cestou jste se dostala k finálnímu číslu – 50 receptů na knihu?
Není padesátka dostačující pro představení jedné ingredience?

Foto: archiv Lenky Požárové

Kuchařky mají tzv. nezavírací vazbu – v čem je unikátnost, resp. jaké jsou výhody?
Kdo někdy použil kuchařku v kuchyni, bojoval s tím, že se mu zavírala. Když jsem přemýšlela o tom, jak bude kuchařka vypadat, chtěla jsem ji vytvořit tak, aby se s ní i dobře pracovalo. Takzvaná nezavírací vazba je vlastně speciální kroužková vazba, která je navíc opatřená klasickým hřbetem. Toto propojení vyžaduje velkou dávku polygrafické zručnosti. Navenek vypadá jako klasická knížka s hřbetem, uvnitř je praktický kroužek. Kuchařku tak můžete nejen otevřít do 180 stupňů, ale listy otočíte o 360 stupňů, aniž by se zavíraly a lámala se vazba. Chce to vidět, je to opravdu vychytané. Takovou vazbu u nás umí jedna firma, protože je to hodně náročné a může tam nastat spousta komplikací. Proto asi nikdo takové kuchařky nedělá...
Vím o čem mluvím, byly doby, kdy jsem reklamovala výrobu každého dílu, protože vazba měla vady. Ale já jsem chtěla, aby zákazník dostal maximum odvedené kvality. Pokud mi v tiskárně řekli: „Ale toho si nikdo nevšimne.“, působilo to na mě jako červenej hadr na býka. Jsem perfekcionista a chtěla jsem mít i takovou kuchařku.

 

Řídíte se při vaření nějakým mottem?
Nic není nemožné - ale to platí nejen ve vaření…


Za rozhovor děkuje Lea Zídková, Young MBSA 

 

1x1px

Vyhledávání

hledej

Staňte se členem

Staňte se členem-podmínky člentsví

Spolupracujeme s

bowling

setkání a networking - Manažer roku Z. Frolík, Linet
1x1px
Young MBSA - mladí lidé v oblasti managementu, podnikání, vědy, sportu a umění
© copyright Young MBSA | redakční systém Atlantic